Petr Šťastný
Beyond the Boundaries
Tvorba Petra Šťastného se pohybuje na pomezí sochy, objektu a prostorové instalace. Autor dlouhodobě pracuje s materiály, které nesou vlastní fyzickou i symbolickou paměť, jako kámen, mramor, ocel či nalezené kovové fragmenty. Rezavé bodce, kovové hroty, zbytky nástrojů či fragmenty konstrukcí, tyto prvky, často získané z industriálního prostředí nebo zcela náhodně nalezené, vstupují do jeho děl jako stopy minulosti. Šťastný je však nenechává pouze v jejich původní podobě. Konfrontuje jejich surovost s precizně opracovanými zásahy, které materiál proměňují v objekty téměř šperkařského charakteru.
Napětí mezi hrubostí a kultivovaností je jedním ze základních principů jeho práce. Masivní kamenné bloky nebo těžké ocelové desky se stávají nositeli kompozic, v nichž se kovové hroty, bodce a paprsky rozevírají do dynamických struktur. Vzniká tak vizuální paradox, kdy objekty vyzařují fyzickou tíhu a stabilitu, zároveň však působí, jako by byly vnitřně napjaté či připravené k pohybu. Tato latentní energie je pro Šťastného tvorbu charakteristická. Tíha materiálu zde není pouze fyzikální vlastností, ale také existenciálním pocitem.
Inspirace autora se dlouhodobě dotýká výrazných osobností českého sochařství druhé poloviny 20. století. V jeho dílech lze číst vzdálené ozvěny monumentálního patosu a existenciální dramatičnosti tvorby Aleše Veselého, stejně jako introvertní práci s hmotou a strukturou, jak ji rozvíjel Zbyněk Sekal. Šťastný však tyto vlivy nepřejímá doslovně, spíše je transformuje do vlastního jazyka, v němž se setkává industriální estetika s téměř archeologickou citlivostí pro nalezený materiál.
Novější práce prezentované na výstavě Beyond the Boundaries posouvají autorovu tvorbu o další rozměr, a tím je světlo. Do některých objektů vstupuje jako reálný světelný zdroj, jindy je pouze naznačeno skrze průhledy, štěrbiny a paprskovitě uspořádané kovové elementy směřující k neviditelnému bodu. Tam, kde materiál vytváří pocit tíhy a uzavřenosti, světlo funguje jako metafora průchodu, jako symbol možnosti překročení hranic hmoty i prostoru.
Název výstavy tak není pouze formálním označením, ale klíčem k interpretaci celé instalace. Šťastného objekty oscilují mezi stabilitou a napětím, mezi uzavřeností hmoty a možností průniku světla. Divák se ocitá v prostoru, kde se střetává surová materiální realita s jemně konstruovanými momenty transcendence.
Beyond the Boundaries je výpovědí o fyzických, materiálových i symbolických limitech a zároveň o lidské touze tyto hranice překračovat. V dialogu kamene, kovu a světla vytváří Petr Šťastný svět, v němž tíha není pouze břemenem, ale také výchozím bodem pro hledání nového prostoru za hranicemi viditelného.
David Juřička
